(Napsal náš spolupracovník Salman Hasan)
V okolí Erbilu a Duhoku v severní části Kurdy ovládaného Iráku se nachází větší množství různě velkých uprchlických táborů. Jejich velikost se obvykle pohybuje mezi 40 až 150 rodinami (tj. 200 až 1000 lidí). V námi navštěvovaných táborech žije 99% křesťanů. Pocházejí z obcí a měst jako Mousel, Bartella, Qara Qosh, Al Qosh a další, kde žila většinová křesťanská populace. Tábory si vedou uprchlíci sami prostřednictvím jimi vybraných zástupců. Bývají dobře organizovány a nevznikají tam zásadní problémy kromě občasných sporů, které jsou důsledkem naprosté nečinnosti přítomných. Lidé v táborech jen čekají a nemají nic na práci.
Všemožně se jim snažíme pomáhat, ale není to snadné. Tábory trpí nedostatkem téměř všeho potřebného a bývá obtížné všem zajistit potraviny. Vláda kurdské oblasti není schopna pomáhat všem, navíc vede válku o přežití proti IS, který útočí ze všech stran.
Shromažďujeme dary a humanitární pomoc a prostřednictvím našeho koordinátora Firase (na obrázku drží krabici) předáváme potraviny a další základní životní potřeby jednotlivým rodinám.
Situace uprchlíků je zoufalá. Přišli o všechno a nic nemohou dělat. Jejich domovy leží na území ovládaném IS. Naděje, že by se mohli vrátit domů, se blíží nule. Nyní jen přežívají zcela bez soukromí.
Dalším problémem je jazyková bariéra. Děti uprchlíků mluví aramejsky, proto v oblasti, kde žijí Kurdové, nemohou chodit do školy. Lékařská pomoc je minimální a omezuje se jen na nejnutnější případy.
Potřeba pomoci
V táborech je nouze o základní potřeby jako jsou: potraviny, oblečení, ubytovací kapacity… atd. Chybí zde zdravotní péče. Uprchlíci k ní nemají přístup, protože nejsou v oblasti Kurdistánu registrováni a většinou nemají doklady. Ti, kterým se podařilo doklady zachránit, obdrží lékařskou péči jen v těch nejnaléhavějších případech.
Víme o mnoha rodinách, jejichž členové mají rakovinu. Za léčbu si musí platit, ale je nákladná a platit nemají čím.
Případná humanitární pomoc z ČR by jim pomohla získat aspoň základní životní potřeby a tolik chybějící lékařskou pomoc.
Děti uprchlíků trpí podvýživou a nedostává se jim strava potřebná k normálnímu růstu. Žena vpravo dole přišla o celou svoji rodinu, trpí depresemi a nikdo jí nedokáže pomoci.
Mnohé děti jsou nemocné. Časté jsou infekce kůže a traumatické potíže. Některé případy vyžadují okamžité léčení, ale nemocní zůstávají bez pomoci.
Přebývají tu kompletní rodiny, částečné rodiny, které přišly o své nejbližší, i sirotci. Miminko na fotografii přežilo jediné ze své rodiny. Křesťané prchající z Mosulu ho našli cestou mezi mrtvými těly.
Tyto obrázky jsme pořídili v pronajatém domě, kde žije pět rodin, které však netuší, jak zaplatí nájem. Děti byly nemocné, nedostávaly žádné mléko ani dětskou stravu. Dvě z nich jsou sirotci.
Na obrázku jsou po mé pravici tři ženy. Zůstaly samy. Nemají ani manžela ani otce ani matku. V naší kultuře (a to včetně křesťanské) je pro ženy mnohem těžší přežít. Tyto případy vyžadují zvláštní péči a právě jim by pomohlo, kdyby se mohly dostat do Evropy a začít znovu – to by jim dalo naději.
Dalším příkladem je George. Je jedním z lidí zodpovědných za chod tábora, ve kterém žije. Jeho manželka má v hlavě nádor – viz obrázek vlevo dole. Už za léčbu utratil všechny peníze, co měli, ale potřebují v léčení pokračovat. Bez další pomoci hrozí, že jeho žena zemře. Po operaci zůstává zde. Domnívají se, že jejich synům se podařilo dostat do Německa, ale nemají s nimi žádný kontakt. Žena vpravo na fotografii je manželkou Andryase z Qara Qosh. Snímek byl pořízen také krátce po tom, co se vrátila z nemocnice, kde jí museli odstranit kvůli rakovině levý prs. Také potřebuje další lékařskou péči, kterou si její rodina nemůže dovolit, protože o všechno přišla.
Pomohli jsme mnoha dalším rodinám v podobné situaci, Jak je možné vidět, bylo to právě po začátku období mimořádně silných dešťů.
