Sára sedí ve společenském sále v Erbilu, kde se konávaly svatby. Stále si dokola brouká jméno svojí tříleté dcery: „Laila“.
Svoji dceru neviděla od té doby, co ji ozbrojenci IS vyrvali z jejích rukou, když tato radikální skupina v srpnu obsadila město Qaraqosh. Předtím již tušila, že se blíží nebezpečí, a pro jistotu poslala své další čtyři děti pryč s jinou rodinou. Ona však se svým slepým manželem a Lailou zůstala.
„Mysleli jsme si, že to všechno za pár dní přejde,” vzpomíná. „Nemysleli jsme si, že musíme odejít.” Ale 22. srpna přišli do jejich domu ozbrojenci IS a řekli jim, že všechny zbylé křesťanské rodiny budou autobusem odvezeny ven z města. Cestou jim vzal Lailu jeden z ozbrojených mužů a odvedl ji pryč. Sára byla mezitím zadržována dalšími ozbrojenci. Od chvíle, co jí vzali její nejmladší dceru, ji není možné utěšit. „V Iráku už nikdo nemá naději,” mumlá. „Co je to Irák…?”